První zmínku o obci Petřvald můžeme najít v soupisu desátků biskupství vratislavského z roku 1305. Obec byla součástí bohumínského soudního okresu do r. 1868. Poté byla součástí okresu Fryštát, od roku 1949 správního okresu Karviná.
        Ves náležela původně knížeti Bolkovi. Roku 1409 ji Bolko prodal Ondřejovi z Tvorkova k polsko ostravskému panství. V roce 1602 připadla k Vratimovu. Roku 1720 prodal Karel František Skrbenský z Hradiště Mikuláši Taaffemu k Dolní Lutyni. Kolem roku 1790 koupil statek Jan Larisch - Monnich. Roku 1895 jej zdědil Eugen Larisch - Monnich a po něm Gabriela Larischova - Monnichova, provdaná roku 1897 za Thumahohensteina. Za první pozemkové reformy byl Gabriele ponechán zbytkový statek s lihovarem a lesním hospodářstvím.
        Rozvoj obce na přelomu 19. a 20. století byl značně ovlivněn těžbou uhlí, které se zde začalo těžit od roku 1833. Dobývalo se několika nehlubokými šachticemi. Postupně se těžba soustředila do šachtic Jindřích a Evžen. Obě se staly v roce 1859 majetkem Evžena Larische - Monnicha. Patřila mu rovněž větrací jáma Mariánka, vybudovaná v roce 1878. V roce 1899 byl otevřen důl Alpinenschacht, od roku 1927 nazývaný důl Václav. Důl Evžen byl vybudován v roce 1862. Důl Albrecht, od roku 1920 nazývaný Důl Hedvika, vznikl v roce 1872. Důl Ludvík byl vybudován v roce 1898 a Důl Žofie v roce 1871. V roce 1850 byla částí obce Petřvald zvané Březinka založena u jámy Evžen továrna na výrobu běloby zinkové, jejimž majitelem byl původně rovněž Larisch - Monnich. Zanikla v roce 1932. V meziválečném období zde byla továrna na nábytek firma Richter a spol.

        V roce 1938 byla Československá republika pod tlakem Německa připravena o část území a k německé agresi se připojilo Polsko a okupovalo Těšínsko, region zahrnující i obec Petřvald. Za krátkou dobu Poláci vyhostili 5725 občanů z obce a zakázali činnost některých českých spolků. 1. září 1939 přišla okupace německá a rozhořela se druhá světová válka.

        K 1. lednu 1953 byly sloučeny dosavadní doly Pokrok a Hedvika a byl vytvořen národní podnik s názvem Důl Julius Fučík. V lednu 1955 byly sloučeny doly Evžen a Václav a takto vytvořený národní podnik nesl název Důl československý pionýr. V dubnu 1961 byly sloučeny doly Ludvík a Julius Fučík pod název Julius Fučík, v roce 1963 doly Československý pionýr a Žofie pod názvem Důl československý pionýr. V lednu 1970 se sloučil Důl Československý pionýr s Dolem Julius Fučík. Těžba čerého uhlí byla na území města ukončena v březnu 1998.

Výše uvedené údaje o historii byly převzaty z infostránek Regionální knihovny v Karviné

Na pergamenu je uveden znak města, jenž byl chybně navrhnut heraldiky a byl používán od roku 1974. Motiv tří kuželů je charakteristický pro oblast obce Petřvald v okrese Nový Jičín. Tři kužely ze znaku vrchnosti - olomouckého arcibiskupství.
Náprava znaku byla provedena v roce 2000.

Podle dochovaných zpráv byla obec Petřvald na Těšínsku na počátku 14. století přifařena k sousední obci Orlová a odváděla jako villa Petri (Petřvald) desátek přímo do Říma.
Farní kostel v Petřvaldě se poprvé v historických dokumentech objevuje již v roce 1390 a pozdější zápisy se dochovaly z roku 1447. V první polovině 17. století byl kostel luteránský a také kolem roku 1652 byli vesměs všichni farníci luteráni. Roku 1654 byl však kostel luteránům odňat a jako filiální přifařen k Šenovu. Od roku 1688 byla fara sice katolická, ale farníci byli většinou evangelíci.
Biskupská vizitační zpráva z roku 1679 poznamenává, že kostel je zasvěcen sv. Bartoloměji a nachází se pod správou šenovského faráře. Velmi podrobně je stav kostela popsán v letech 1687 - 1688: Kostelíček jest všecek dřevěný, prkny vyložen a v lodi vymalován. Podlaha jest rovněž prkenná. Lavice jednoduché, kazatelna jednoduchá, dřevěná a ze strany epištolní plátěnou pokrývkou ozdobená. Uprostřed stojící křtitelnice jest prázdná. Zpovědnice chybí. Sakristie jest prkny pokrytá. Kostelík má pouze jeden starý zděný a neposvěcený oltář. Zvonice, jež je spojena s kostelem, jest rovněž dřevěná.
Dále se hovoří o hřbitovu, který byl obehnán tyčkovým plotem se šindelovým přídavkem. Jako patron kostela je uváděn protestant Zikmund Skrbenský.
V té době byl farářem v Petřvaldě mladý, dvaatřicetiletý P. Ignác Pazdierovský, kterému dělala hospodyni jeho vlastní sestra. Jako klad je mu přičítáno, že obrátil na katolickou víru již šest poddaných.
Na místě tohoto starého kostela byl začátkem 18. století postaven nový dřevěný kostel zasvěcený sv. Janu a Pavlovi. Byl devět sáhů dlouhý a tři sáhy široký. Odpusty se konávaly vždy na svátek patronů, ale později, když se obec stala hornickou, přibyl také odpust na sv. Barboru. Od roku 1835 byl majitelem petřvaldského panství hrabě Jindřich Larisch-Mőnnich, který už 3. května začal s výstavbou nového katolického kostela. Starý kostel, ačkoli byl zachovalý a mohl by ještě dlouho dobře sloužit svému účelu, byl zbourán. Dřevo bylo použito na stavbu obilní sýpky u prostředního dvora.
Nový kostel byl údajně postaven podle vzoru jistého kostelíku v Miláně, který si pan hrabě na svých cestách oblíbil. Kostel byl zasvěcen sv. Jindřichovi. Svěcení základního kamene vykonal děkan Vincenc Misera, farář šenovský. Při zahájení stavby panovalo strašné sucho a horko a nastal vysloveně hladový rok. Také ceny základních potravin stouply. V důsledku toho trpěla většina petřvaldských dětí hladem, neboť současně panovala mezi zdejšími obyvateli veliká nouze o práci. Proto se většina z nich ochotně zapojila do pomocných prací na stavbě kostela, čímž si alespoň přivydělala. Petřvaldští farníci obstarali dovoz stavebního materiálu a mnohdy také zdarma vypomáhali při stavbě. Na zdění pracovalo současně až 20 zedníků, takže již v prvním roce stavby bylo zdivo hotovo. V následujícím roce byla postavena věž a kostel byl omítnut. V třetím roce, tj. v roce 1837, byla stavba dokončena a začaly v ní první bohoslužby. Po zřízení oltářů a úpravě interiérů byl nový kostel 15. července 1839 za krásného počasí a účasti mnoha věřících ze širokého okolí slavnostně vysvěcen generálním vikářem Pavlem Trutkem.
Až dosud byl petřvaldský svatostánek filiálním kostelem fary v Šenově. Novostavba kostela umožnila v roce 1840 zřízení lokální kurácie v Petřvaldě, která byla v roce 1853 povýšena na samostatnou farnost.
Po dokončení stavby kostela v roce 1838 byl do kostelní věže zavěšen zvon sv. Michal, který již sloužil v dřívějším původním dřevěném kostlíku sv. Barbory. Byl ozdoben reliéfem Ukřižovaného, pocházel z roku 1678 a nesl nápis: "Gloria in excelsis deo - sante Michael, ora pro nobis" (Sláva Bohu na výsostech - svatý Michale, modli se za nás). Až v roce 1929 za vedení tehdejšího duchovního správce P. Jana Mamuly byly zakoupeny další dva zvony, Václav a Josef. Zvon sv. Václava byl opatřen nápisem "Sv. Václave, oroduj za nás." Druhý zvon nesl vyobrazení Páně. První hranu vyzváněly nové zvony Vilému Golasovskému, který zemřel ve věku 19 let. Zmíněné zvony sloužily až do roku 1942, kdy byly z nařízení německých okupačních úřadů z kostelní věže demontovány a použity pro válečné účely.